Za každým kvalitním vztahem stojí respektující se partneři. Vzájemné neshody často pramení z vlastních očekávání, které ke druhému máme.
Vychází tradiční vzor rodiny z moudrosti předků? Má být tento model stále inspirací i pro soudobé svazky?
Volnost dnešní doby se odráží nejen na složení pohlaví v páru, rozvodovosti, ale také v konkrétních potřebách jednotlivců. Role partner, rodič nebo přítel však zůstává stejná, navzdory měnícím se podmínkám.
Role vychovatele bývá často tou, která významně narušuje partnerský vztah. Potřeba mít kontrolu nad činy druhého bývá natolik silná, že zatemňuje prvotní vášnivé vzplanutí. Je dobré si uvědomit, že nejsme naší polovičce rodičem. Ponechat druhému větší svobodu, aby měl možnost vyřešit situaci podle svého. Nejsme zodpovědní za činy a chování partnera, i když se nám vždy nelíbí. Pokud je žena muži matkou, těžko bude pro něj neodolatelně přitažlivou bohyní. Naopak on nebude moci rozvinout svůj nejlepší potenciál, a proto nebude možné jej obdivovat. Bývají tedy narušeny základní pilíře, vystavěné z potřeb jednotlivých pohlaví.
Respekt, soucit a vidění toho druhého v jeho dokonalosti, přinášejí do vztahu potřebnou harmonii a sexuální touhu.
Buďme si rovni
Náplň vycházející z životních rolí je rozdílná, o tom není pochyb. Nenechme však naše ego vyzdvihovat nás a naši práci před partnerem. To, že koná jinak a přispívá do společné domácnosti jinou měrou, neznamená, že nedělá to nejlepší, co umí.
Nechme rozvinout potenciál toho druhého
Důvěrou a vzájemnou podporou žena rozkvete a muž dozraje. Přílišná kritika a odebírání svobody vedou k trvalé nespokojenosti. Láska je kořením života, ale uchovat jej stále tak, aby chutnalo a vonělo, vyžaduje velkou práci sama na sobě. Kvetoucí žena je dokonalou inspirací muži, který dozrává ve štědrého ochránce. Tímto dochází k tolik prospěšnému vzájemnému obohacení. Býti partnerem znamená nevlastnit, ale opečovávat, neovládat, ale respektovat a nepanovat, ale naslouchat.
