Říká se, že první láska je jako los, který nevyhrává, avšak jeho číslo si zapamatujeme na celý život. Možná byste řekli, že vztahy, které jste zažili později, byly silnější a intenzivnější, avšak ten první pocit, je prostě nezapomenutelný. Někdo se poprvé zamiluje na základní škole, jiný pak na střední, jsou však i ti, kterým to trvá déle. Ve většině případů to nevydrží na celý život, ačkoliv i tyto výjimky se najdou.
První láska neopětovaná
Ačkoliv ta první láska nemusí být nutně opětovaná, stejně se počítá. Chlapec se zamiluje do spolužačky s krásnými dlouhými vlasy, která o něj však nezavadí ani pohledem. Dívka se zamiluje do svého nejlepšího kamaráda, který už je však zadaný, a v ní vidí pouze kamarádku. To že láska není opětovaná, jí nijak neubírá na důležitosti, protože ten pocit cítíte právě vy. A pak, když onu osobu potkáte po letech, ačkoliv už dávno ztratila své kouzlo a krásu, jiskřička toho pocitu tam stále je.
První láska opětovaná
První opětovaná láska pak bývá krásnou vzpomínkou, někdy však s nehezkým koncem. První zamilované pohledy, které jste si vysílali skrze celou místnost, první psaníčka, držení za ruce, letmý polibek, a možná i první sexuální zkušenost. Vše bylo jako zalité sluncem, když se láska objevila, a v tu chvíli pro vás byla středobodem vesmíru. Je to logické, jelikož láska je silný pocit, a ten, kdo ji ještě nezná, ji nemusí umět plně zvládnout. Někdy se pak vytratí stejně rychle, jako přišla, a vy zjistíte, že už vás nic nespojuje. Jindy ji jeden z páru přestane cítit, a ublíží tomu druhému. Mezi tragické konce první lásky pak patří třeba to, když se jeden z páru musí s rodiči odstěhovat, či dokonce jeden zemře. V těchto případech mohou mít lidé později pocit, že už nikdy nic podobného cítit nebudou, či nechtějí, jelikož jejich láska nestihla vychladnout, a byla uťata příliš brzy.
